Prodej nemovitostí bez realitní kanceláře se zdvojnásobil

Heslo „RK nevolat“ se v realitních inzerátech objevuje stále častěji. Řada majitelů nemovitostí se totiž chce při prodeji vyhnout realitním kancelářím a ušetřit tím desítky až stovky tisíc korun za zprostředkovatelskou provizi. Vyplývá to z analýzy realitního severu bezrealitky.cz, která zaznamenala meziroční nárůst prodeje a pronájmu nemovitostí bez účasti zprostředkovatele o 249 procent.

Letos růst zájmu o prodej či pronájem realit bez zprostředkovatele pokračoval. „V prvním čtvrtletí vzrostl o 46 procent. Kvůli finanční krizi jsou teď kupující citlivější na cenu nemovitostí a tu provize zbytečně navyšuje – například u bytu v hodnotě tří milionů jde o částku okolo 100 tisíc korun,“ vysvětlil Jakub Havrlant, ředitel bezrealitky.cz. Dalším novým trendem je značný růst nabídky a poptávky po pronájmech nemovitostí. V březnu vzrostla nabídka pronájmů oproti lednu a únoru o čtvrtinu. Lidé nechtějí prodat nemovistost pod cenou, proto ji raději pronajmou. Větší důraz na cenu způsobuje i horší dostupnost úvěrů.

Podle advokáta Josefa Aujezdského z advokátní kanceláře E-advokacie je růst realitních transakcí bez zprostředkovatele důsledkem většího právního povědomí prodávajících a kupujících: „Lidé si začínají uvědomovat, že realitní kancelář nemůže sama o sobě garantovat úspěch transakce. Podle české legislativy realitní činnost nepatří mezi takzvané vázané živnosti, to znamená, že v tomto oboru může podnikat prakticky kdokoli.“

Nejrizikovější je vlastní převod peněz a absence odborného dohledu nad průběhem transakce. Důsledkem mohou být několikaměsíční zdržení převodu nemovitosti, neplatnost kupní smlouvy, nebo dokonce ztráta peněz. Převod peněz by měla zajistit nezávislá třetí osoba, která bude korektnost transakce garantovat – advokát, notář nebo banka, nikoli realitní kancelář. Pádným důvodem je nejen prevence před možnou zpronevěrou peněz, ale i ochrana pro případ úpadku realitní kanceláře. Sama kupní smlouva by se měla podepsat až ve chvíli, kdy jsou peníze složeny na účtu u důvěryhodné třetí osoby – notáře či právníka.

Poslední častou chybou je absence dohody o způsobu zaplacení daně z převodu nemovitosti. Kupující by si v případě převodu bytu nebo domu v osobním vlastnictví měl ohlídat, aby prodávající řádně zaplatil daň z převodu nemovitosti. Řešení je přitom velmi jednoduché: stačí osobu nebo instituci, u níž jsou peníze uloženy – notáře, advokáta či banku –, požádat, aby daň, která odpovídá třem procentům hodnoty nemovitosti, sama z uložených peněz vyplatila. Pokud je byt v družstevním vlastnictví, daň z převodu se neplatí.