Michael Reynolds – architekt odpadu

Do tuzemské distribuce vstoupil zajímavý film, který ukazuje možnosti alternativních cest architektury. Michael Reynolds staví levné domy s vlastním zdrojem energie, vody i tepla a jeho práce vyvolává vášnivé diskuse nejen ve Spojených státech.

Používá staré pneumatiky, plechovky od piva nebo pivní láhve a ve své tvorbě kombinuje kutilství s minimálními nároky na technologie. Jeho stavby jsou energeticky soběstačné a jdou proti americkému, ale i evropskému mainstreamu. Prostě tak, jako to dělá Michael Reynolds, se ve světě obvykle nestaví. Jeho urputný mnohaletý boj za změny legislativy, ale hlavně změny přístupu je o to zajímavější, že tento Američan a zastánce trvale udržitelného rozvoje z Nového Mexika má vystudovanou architekturu. Tři roky zaznamenával režisér Oliver Hodge práci architekta Michaela Reynoldse a jeho boj s americkými úředníky. Vypravil se s ním a jeho partou podobně nadšených spolupracovníků i na tsunami zcela zničené Andamanské ostrovy, kde se jejich levné a účelné domky setkaly s velkým nadšením.

Nejistý pohled na současnou architekturu

Napínavé drama s charismatickým hlavním hrdinou nemá ani vítězů, ani poražených, i když to v některých momentech filmu tak vypadá. Hlavně ale klade – v kontextu celosvětové ropné situace – velmi znepokojivé otázky, znejisťuje náš pohled na současnou architekturu, jíž dominují sofistikované technologie, vyspělý design a takzvaně moderní trendy. Reynoldsův koncept „zemědomu“ stojí mimo tradiční systém rozvodných sítí, je poháněn sluneční energií a postavený z pneumatik nebo pivních plechovek. Zároveň recykluje dešťovou a odpadní vodu a náklady na jeho chod jsou téměř nulové.

Pochopitelně není to dům, z něhož bychom mohli uprostřed Evropy stavět města, ale jde o alternativu a možnost pro chudé oblasti, pro experimentální komunity, které chtějí žít v souladu s přírodou.

Vědecký přístup k architektuře

Reynolds se odstěhoval do pouště nedaleko městečka Taos v Novém Mexiku a tam začal experimentovat s novým, vědeckým přístupem k architektuře. Jeho domy připomínaly středověké hrady, pyramidy, spoustu z nich poháněly obrovské větrné turbíny. V průběhu následujících dvaceti pěti let vytvořil tento svérázný architekt a hlavní hrdina filmu společně se svým týmem energeticky nezávislou komunitu – zkušební oblast autonomního života.

Brzy začali „zemědomy“ stavět na zakázku pro klienty po celém světě. Kromě environmentálních aspektů ale film Architekt odpadu přibližuje také Reynoldsův boj s politickým establishmentem, jemuž se autonomní a rebelující přístup nehodí. Neodpovídá legislativním požadavkům a jako každá okrajová záležitost zneklidňuje hlavní proud.

Napínavý boj se zkostnatělými úřady

Reynolds se stavěl proti úřadům, které lidem nejen bránily v tom, aby si postavili své vlastní domy, ale nutily i budoucí generace přejímat způsob bydlení, ve kterém byly závislé na diskutabilních službách zvnějšku. Proč v budoucích generacích utvrzovat závislost na tenčících se zásobách vody, plynu a ropy v době, kdy globální životní prostředí prochází radikálními změnami, říká. Mike Reynolds postupně pochopil, že aby došlo ke změnám v oblasti stavebních zákonů, musí se pustit do boje s úřady. Je doprovázen filmařem, který v duchu současných amerických dokumentárních filmů sleduje hrdinu v boji, připomeňme v té souvislosti třeba film Super Size Me Morgana Spurlocka, jenž se měsíc cpal jídlem od McDonalda.

Reynolds na politiky útočí zpříma a razantně, přichází s návrhem zákona na ustanovení „zkušební oblasti trvale udržitelného bydlení“, za který začne lobbovat. Po několikaměsíčních peripetiích a také hurikánu Katrina, který mimo jiné mění náhled na udržitelné a rychle realizovatelné stavění, Mike Reynolds bojuje dál. Film Architekt odpadu zachycuje celý Reynoldsův příběh až do konce.

Domy uprostřed pouště i v oblasti tsunami

Film režiséra Olivera Hodgea zachycuje několik let nadšeneckého týmu, který staví z odpadu domy uprostřed pouště, na asijských ostrovech postižených tsunami i na půdě senátu Nového Mexika bojuje za nové alternativy stavění. Michael Reynolds svůj koncept „zemědomu“ vymýšlel více než třicet let a jeho koncepce energeticky soběstačného domu ukazuje alternativu k tradičním architektonickým postupům. Jak moc je aplikovatelná pro současnou středoevropskou architekturu, je otázka.