Ostravský uhelný důl se změnil na hotel

Město Ostrava patří se svými průmyslovými stavbami a areály k jednomu z nejpočetnějších v České republice. Největší zastoupení mají areály zaměřené na důlní činnost. Na konci 20. století však byly mnohé areály zavírány – těžba byla ukončena, šachetní jámy byly zasypány a areály byly odsouzeny k zániku.

Vzhledem k tomu, že mnohé z areálů vykazují i architektonické hodnoty, dostaly se do seznamu nemovitých kulturních památek jako technické památky, a byly tak uchráněny před demolicemi. Během následujících let se pro některé areály našlo nové využití, budovy byly částečně obnoveny a jsou využívány pro jinou funkci, než byla ta původní. Některé bohužel toto štěstí neměly a dodnes jsou chátrajícími areály bez nového využití. Jedna z administrativních budov bývalého dolu Jan-Maria štěstí měla a dnes slouží novému účelu – změnila se na hotel s částečným využitím pro administrativu.

Důl sloužil více než sto let

Důl Jan-Maria byl založen v roce 1854 na katastru Polské Ostravy, v osadě Hranečník. Zakladatelem dolu byl hrabě Johann Maria Wilczek. Těžba v dole začala v roce 1855, těžní stroj poháněla pára. Během své existence prošel areál dvěma většími etapami stavebních úprav – první v 80. letech 19. století a druhou na přelomu 19. a 20. století. V letech 1914 až 1915 zde byla postavena nová správní a provozní budova, těžní jáma dosáhla v roce 1928 své největší hloubky – 453 metrů.

Po skončení druhé světové války byl důl Jan-Maria znárodněn a od roku 1946 začleněn do národního podniku OKD jako jeden z mnoha důlních závodů na Ostravsku. Po vyrubání uhelných zásob včetně zbytkových pilířů se zde v roce 1963 provoz zastavil, těžní jáma a obě výdušné jámy byly zasypány a areál dolu od té doby chátral. V roce 1996 se začalo blýskat na lepší časy, když byl důl na návrh Národního památkového ústavu v Ostravě zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek. Léta chátrání přežily tři objekty – správní budova, jámová budova a objekt dílen.

Nový majitel začal areál opravovat

Budovy jsou z režného zdiva, které je pro tuto dobu charakteristickým rysem výstavby důlních areálů. Fasády doplňují zdobné prvky – lisény na nároží, šambrány kolem oken, zdobné štíty a bohatě členěné římsy. Průmyslové objekty na přelomu 19. a 20. století na Ostravsku realizovali významní architekti té doby, jako byli Ferdinand Mainx, Leopold Popp, František Fiala či Felix Neumann. Po dlouhých letech chátrání památkově chráněného areálu ho v roce 2000 koupila firma KR OSTRAVA, a. s. V letech 2002 až 2003 zde proběhla první etapa stavebních úprav.

Rekonstrukce se dočkala nejprve bývalá administrativní budova, kde se postupně otevřely nová restaurace, stylová vinárna a kanceláře firem. V letech 2007 až 2008 zde bylo přistavěno hotelové křídlo s kapacitou 22 pokojů. Jeden z pokojů je zařízen jako bezbariérový, přístupný výtahem. Pro potřeby hotelových hostů i široké veřejnosti slouží prostory restaurace, vinný sklípek a kryté venkovní posezení s dětským koutkem. Pro větší atraktivitu nabízených služeb zde postupně vzniklo wellness centrum, čtyřdráhový bowling či víceúčelové sportovní hřiště.

Spojení historie a současnosti

Původní budova byla rekonstruována v duchu doby svého vzniku, přístavba hotelové části byla pojata moderně, s použitím soudobých materiálů. Dělicím prvkem mezi oběma stavebními etapami je prosklený tubus výtahové kabiny pro dopravu tělesně postižených. Kabina je předsazena před líc fasády a tvoří spolu s proskleným schodištěm a recepcí významný architektonický prvek. V lokalitě, kde se stavba nachází – konkrétně ve Slezské Ostravě – je nedostatek ubytovacích kapacit a nedostatek možností relaxace.