Příběh továrny v centru města

V centru Prahy v bývalé továrně z roku 1905 vznikl ze zchátralé stavby multifunkční prostor s vinotékou

Luxusní secesní činžáky Starého Města skrývají ve svých vnitroblocích a dvorech zajímavá překvapení. Jedním z nich je i velkorysá budova továrny vystavěné v duchu průmyslové secese. V devadesátých letech minulého století z ní zůstalo jen torzo s cihlovým komínem. Stavba z roku 1905 původně sloužila k výrobě a je vlastně překvapením, že se v centru Prahy tak rozlehlá budova vůbec postavila. V roce 1948 byla navíc rozšířena o nové strojovny, kotelnu, brusírnu a kancelář, část nádvoří byla zastřešena dřevěným přístřeškem. V roce 2005 pak přišli majitelé architektonického a interiérového studia Design by Donlič, tedy architekti Ivana Dombková a Rostislav Černík, s nápadem zchátralý prostor zrekonstruovat. Chtěli zkusit, jak využít potenciál tohoto prostoru.

Původní charakter budovy zachován

„Bylo třeba rozebrat stávající budovy továrny, repasovat komín, snížit úroveň dvoru, podlahy továrny, vybudovat nový objekt o dvou úrovních. Mým záměrem nebylo bourat, ale co možná nejcitlivěji přebudovat továrnu znovu.

A to tak, aniž by ztratila na svém původním romantizujícím duchu,“ charakterizuje rekonstrukci v autorské zprávě studia Ivana Dombková. „Nová továrna tak zcela zachová a podtrhuje charakter původní budovy z roku 1905, v interiéru naleznete režné zdivo, ocelové a litinové nosné konstrukce, tovární okna – fasádní i střešní, i původní cihlové zdivo. Rekonstrukce sází na symbiózu starého s novým, na dynamiku kontrastů materiálových a stylotvorných prvků – sklo, ocel, dřevo, cihly, beton, na hru průhledů, povrchů, odrazů a průsvitů.

Cílem je napětí, tajemství … a harmonie. Charakter rekonstrukce podtrhuje vše nádherné a cenné z původního objektu – cihly, ocel, litina, původní nosné konstrukce – a rovněž nápadité v logice a jednoduchosti a doplňuje tyto hodnoty trvanlivými a poctivými materiály dneška,“ dodává.

Prostor pro lahůdky i kulturu

Architektonicky autorka prostor vyřešila střídáním principu „uzemnění“ a „zavěšení“ – část objektu navazuje přímo na obytný dům, další má charakter obrovské „zavěšené“ lávky, zavěšené mezi dvěma stavbami, pod níž je možné projíždět se zásobováním. Objekt má z jedné třetiny prosklenou střechu, prosvětlen je z obou protilehlých fasád.

Jeho vnitřní i vnější charakter tak podtrhuje dojem zavěšení. Celkovou rekonstrukcí tak vznikl prostor o výměře 900 m2, jehož náplní je kromě vinotéky a rozsáhlé nabídky lahůdek především kvalitní architektura, design, umění, film, nejrůznější přehlídky a reklama.

Prostor koncipovaný jako multispace má kapacitu 250 lidí. Slavnostně byl otevřen loni na podzim v rámci přehlídky Designblok. Projekt multifunkční vinotéky ukazuje, jak se dá ve složitých podmínkách památkově chráněné zóny v Praze 1 vybudovat z bývalé továrny smysluplný, ale i komerčně fungující prostor. Architektura, kterou navrhla Ivana Dombková, v sobě spojuje design, moderní pojetí, ale i tradici bývalé průmyslové stavby.